THE FOREST FORGETS - Of Wind & Willows
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tuzemská retro partička PHANTOMS ON FIRE na svém demosnímku „Stay Away From Us“ předkládá to nejlepší z posledních 3 let existence. Mluvím záměrně o 3 letech, protože 2 skladby byly nahrány již v roce 2002, zatímco většina materiálu loni. Jedná se o kapelu, která hrdě vzhlíží k odkazu americké punkové legendy THE MISFITS a libuje si v přímočaré muzice, pohybující se někde na pomezí motorkářského rock‘n‘rollu a punku. Svou náklonnost ke starým horrorovým filmům a komiksům zas dokazuje nejen zajímavým obalem, ale i fragmenty z amerických horrových filmů, které zde slouží jako intra některých skladeb. Přejděme tedy k samotné muzice.
Desetiskladbový anglicky nazpívaný komplet působí dostatečně kompaktně a uceleně. Svižné maximálně 3-minutové skladby, opatřené halekacími refrény, potěší každého příznivce tohoto stylu muziky. Nejpovedenější položkou je jednoznačně titulní skladba „Stay Away From Us“, kterou si ještě nějakou chvíli po poslechu demonahrávky pobrukuji. Opravdu povedená píseň. Oceňuji sehranost celé kapely, strojově přesnou rytmiku a zejména pak práci kytaristy, který zdobí písně rock‘n‘rollovým kvílením ve stylu skandinávských kapel. Například Norové TURBONEGRO se mi zdají být z celé skandinávské sorty retro souborů s PHANTOMS ON FIRE nejvíce příbuzní. Naopak nejslabším článkem kapely je zpěv, který neoplývá příliš charakteristickou barvou ani rozsahem. A i v kontextu punkového stylu nejde o nikterak nadprůměrný výkon. Nevýrazný zpěv má pak za následek s přibývajícím časem zbytečné stlačení materiálu do šedé monotónnosti.
PHANTOMS ON FIRE reprezentují v českých zemích netradiční styl, který podávají s nadhledem a jistotou a to se počítá. Jsou rozhodně zajímavou kapelou s jasným cílem a názorem, které by však slušel mírný experiment a o něco výraznější zpěv. Skutečnost, že titulní skladba je prostě parádní však nikdo nevymaže. Demáč hodnotím jako o milimetr lepší než dobrý. V případě regulérního alba bych však šel s hodnocením o bod dolů.
Oslava THE MISFITS a skandinávského garáž rock‘n‘rollu. Instrumentálně sebejistá záležitost s nevýrazným zpěvem.
6 / 10
Bruno Ferrari
- vokál
Warhammer
- kytara
Alex Kidd
- basová kytara
Hans Von Wagnerstein
- bicí
1. Intro
2. This Is The Night
3. Stay Away From Us
4. I Wanna Be Your Slave
5. The Girl Who Hates Me
6. Soldiers
7. Darkness Cum To Me
8. All My Secrets
9. Kingdom Of The Blind
10. Party Of Losers
Stay Away From Us (demo) (2005)
Vydáno: 2005
Vydavatel: Vlastní náklad
Stopáž: 30:34
Produkce: Zdeněk Šikýř a R. Robowski
Studio: Hostivař a Professional Sound Studio
Garážový retro rock'n'roll jak má být. Po pražškých EASTERN STAR už druhá banda z tuzemska, o které vím, že na patřičné úrovni holduje tomuto stylu. A když už jsem u těch EASTERN STAR, tak musím říct, že PHANTOMS ON FIRE je převyšují hlavně v rozmanitosti jednotlivých skladeb. Ani jednou jsem během poslechu jejich dema totiž netrpěl pocitem jednotvárnosti. V hodnocení vokálu však souhlasím se Strayem. Taktéž mi přišel poměrně stereotypní. To je však jen jediný nedostatek jinak solidně našlapaného demáče.
Koukam,ze nikdo nehodnotil, tak budu prvni :-) Vyborny punk'n roll ve stylu Misfits. Naopak od recenze se mi zda zpev vyborny a do podobneho stylu hudby se naprosto hodi. Skladby maji dobry spad a rozhodne nenudi. Doporucuju videt nazivo, uz jsem je videl nekolikrat a nikdy nezklamali ;-) Pro me jedna z nejlepsich, ne-li vubec nejlepsi kapela daneho zanru v CR...
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.